Každý máme svého duchovního průvodce

Včera jsem dočetla hezkou knížku o minulých životech, v níž autorka popisuje naše duchovní průvodce. Říká, že jsou to lidé z naší minulosti, kteří na nás láskyplně myslí a jsou s námi, aby nám pomáhali. A psala, že se nachází po naší levé straně. Hned mě napadlo se tam podívat, jen jsem se zarazila pohledem na mém pejskovi, který seděl naproti mě a hlavu měl vytočenou na záclonu po mé levé ruce a s upřeným, nehybným pohledem lehce vrčel a zíral do záclony. Aha - je tady, ale já ho nevidím. Oni naši psi většinou vidí víc než my - určitě se vám taky stalo, že váš pes na něco na stropě štěká - jednou jsem zírala já, protože můj Barny koukal na strop, štěkal a otáčel hlavu za něčím, co já neviděla - přes celý strop.

Večer jsme si šli házet balónkem. Musím ho hodit, Barny ho chytí a pak ho pět minut žužlá a kouše, než mi  ho laskavě položí k nohám. A protože jsem se nudila a byla mi zima, začala jsem stavět sněhuláka. Ostatně je to už let, co jsem naposledy koulela mokrou kouli sněhu - děti jsou už dospělé - tak jsem si to krásně užívala. 

Pak jsem utíkala pro foťák, abych si ho zvěčnila - přece jen mohl do rána roztát. A když jsem si vyfotila sněhuláka, začala jsem si fotit tmu a padající vločky sněhu - líbilo se mi to. Zahlédla jsem sice něco zvláštního na displeji foťáku, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. 

Když jsme se konečně odebrali domů - já promrzlá s mokrými rukavicemi a Barny dostatečně vyběhaný, hodila jsem si fotky do počítače. A mezi fotkami sněhuláka, neposedného psa a osvětlených, odpočívajících stromů s padajícími vločkami, jsem ho našla. 

Mého duchovního průvodce. Byl velký, natahoval ruce - asi si s náma hrál s míčkem... A měl krásně modré moudré oko....

Myslím si, že každý máme svého duchovního průvodce. A mně včera večer byla dána možnost si ho zvěčnit do viditelné digitální podoby. Vím, že to byla odměna za to, že jsem se konečně rozhodla stát se s definitivní platností duchovním učitelem a rádcem. 

A tak se o svou odměnu s vámi ráda podělím a posílám ji dále. 

A věřte, že svého duchovního průvodce máme všichni. Koukněte doleva - vnímáte ho? Právě se na vás moc hezky usmívá :-).